V písemných pramenech se s domem setkáváme porvé v lokalizační formuli sousedního domu z roku 1579, v níž je tento dům uveden jako dům Letíkovský (OA Kutná Hora, AMKH, kniha práva hloušeckého 1555-1676, fol. 144r). 

Roku 1581 koupil tento „duom s zahradau při něm za branou klášterskau ležící“ od poručníků sirotků po zemřelém Adamu Letíkovi a s povolením Martina pekaře z Horní Cirekvice Leskovcové na místě jeho manželky Anny, dcery Adama Letíka, za 80 kop gr. čes. zedník Řehoř Luška z Budyšína, a to „po vyražení třetiny Dorotě, manželce jeho, náležité i také dluhuov lidem povinných“ (tamtéž, fol. 146r-146v). Řehoř Luška byl totiž manželem Doroty Letíkové, vdovy po Adamu Letíkovi, která je jako vdova zmiňována už roku 1573 (tamtéž, fol.69v).

Řehoř Luška (Luško), jinak zvaný též Letík, byl majitelem domu až do své smrti. V březnu 1612 pořídil závěť, v níž všechen svůj majetek, v tom i „dům tento můj v Hlouškách s zahradou, v němž zůstávám“, odkázal Štefanovi Ronšperskému, „spoluhorníku a synu mému vždycky poslušnému“, a to proto, „že jest se ke mně jako vlastní a přirozený syn v mých šedinách a sešlém věku mém i vždycky prvé, jakž jsem ho poznal, choval“. Menším peněžním odkazem pamatoval Luška i na sirotky po své zemřelé sestře Saloméně v Budyšíně. Závěť byla publikována až v březnu 1613 (OA Kutná Hora, AMKH, Listiny a listy, č. 6755), ale Řehoř Luška zemřel ještě roku 1612, neboť již v dubnu toho roku se jednalo o námitkách proti tomuto kšaftu, jež vznesl Luškův nevlastní syn Jan Letík (OA Kutná Hora, AMKH, kniha práva hloušeckého 1600-1619, fol. 54r-54v). Snad tento spor byl příčinou, proč zápis do městských knih, jímž se Štefan Hodoušek Ronšperský s manželkou Lidmilou ujímá domu, byl pořízen až roku 1616 (OA Kutná Hora, AMKH, kniha práva hloušeckého 1555-1676, fol. 302r).

Štefan Hodoušek Ronšperský s manželkou Lidmilou prodali tento dům se zahradou roku 1623 urozené paní Kateřině Lukavecké rozené Hrabáňce z Přerubenic již za 450 kop gr. čes.(OA Kutná Hora, AMKH, kniha práva hloušeckého 1600-1755, str. 23). I když vezmeme v úvahu, že od posledního prodeje domu roku 1581 uplynulo více než 40 let, v nichž ceny domů stoupaly, je vzrůst ceny natolik markantní, že nám dovoluje usuzovat, že v mezidobí byl dům stavebně zhodnocen, a to nepochybně zedníkem Řehořem Luškou, jenž v tomto svém domě bydlel.

Dědičkou se posléze vskutku stala Beatrix Hrabáňová, pak provdaná Kalousová, ale do městských knih bylo dědictví zapsáno až roku 1652, a to nikoli Beatrix Kalousové (ačkoliv ta ještě žila), ale jejím dvěma dosud neprovdaným dcerám Alžbětě a Regině, jež tedy společně ujaly oba domy se zahradami i s třetím kusem zahrady (OA Kutná Hora, AMKH, kniha práva hloušeckého 1600-1755, str. 941).

Alžběta Hrabáňová se provdala za Mikuláše Chrudimského, ale nedlouho poté zemřela a její část dědictví připadla jejímu manželovi, ten pak prodal tento díl roku 1660 za 65 zl. sestře své zesnulé manželky Regině a jejímu manželu Jan Kalinovi, kteří po splacení této částky se roku 1661 ujali obou domů se zahradami i s třetím kusem zahrady (tamtéž, str. 941). Cena domu tedy od roku 1623 značně poklesla, takže se zdá (když vezmeme v úvahu, že šlo o trh mezi blízkými příbuznými) , že stavební stav domu se v době třicetileté války, jak tomu ostatně bylo i u jiných kutnohorských domů, značně zhoršil.

Jan Kalina s manželkou Reginou nejprve roku 1673 odprodali za 87 zl. rýn. Janu Novákovi jinak Vysypalovi a jeho manželce Anně zahradu Ryšánkovskou (tamtéž, str. 942), načež roku 1678 Jan Kalina prodal za 180 zl. Václavu Stinovi i pusté místo po Maternovském domu (tamtéž, str. 943) a téhož roku prodal Janu Novákovi jinak Vysypalovi i manželce Anně i dnešní dům čp. 35 se zahradou, a to za 350 zl. (tamtéž, str. 943-944). Oproti roku 1660 tedy cena značně vzrostla, což svědčí o stavebním zhodnocení domu, ale stále ještě nedosáhla výše ceny z roku 1623.

Po smrti Jana Vysypala se vdova Anna Vysypalová, syn Jan, dcera Zuzana Hyndlová rozená Vysypalová a zeť Vít Veselý rozdělili roku 1706 o dědictví tak, že dům i se zahradou, který „dřív než shořel“, byl koupen za 350 zl., ale nyní je šacován již za 600 zl., převzal syn Jan, stejně jako druhou zahradu v ceně 60 zl. Syn sice bude muset vyplácet ostatní dědice, ale přičte se mu k dobru, to co „na dům a na zahrady a na křenovky vynaložil“. Ve smlouvě je též uvedeno, že na domě vázne dluh 100zl. dědicům Keglerovským, který si „vdova na stavení vypůjčila“ (OA Kutná Hora, AMKH, kniha obligací 1657-1729, str. 727-728; kniha práva hloušeckého 1600-1755, str. 947-948). Z těchto údajů je tedy zřejmé, že dům již po smrti Jana Vysypala staršího, tedy zřejmě nedlouho před rokem 1706, vyhořel a že jej poté vdova a syn znovu postavili; nový dům byl podstatně výstavnější, než byl dům před požárem.

Jan Novák jinak Vysypal mladší s manželkou Kateřinou již roku 1715 odprodali od domu bývalou Ryšánkovskou zahradu, a to za značně vysokou cenu 400 zl. (OA Ktná Hora, AMKH, kniha práva hloušeckého 1600-1755, str. 948-949). V lednu 1741 pak Jan Vysypal prodal „dům s kusem zahrady při něm, nyní spáleniště, od starodávna Ronšperský řečený“, Matějovi a Anně Marii Korandovým za 650 zl. rýn. (tamtéž, str. 950-952). Dům tedy, jak vidno, někdy před rokem 1741 vyhořel a následky požáru dosud nebyly odstraněny, neboť dům je označován jako spáleniště; překvapuje ovšem jeho poměrně vysoká cena (vyšší , než za jakou byl odhadnut roku 1706), avšak je třeba mít na paměti, že cenu mohla ovlivňovat i cena zahrady, která byla „dílem křenem, stromovím vysázená“ a zřejmě v dobrém stavu.

Po smrti Matěje Korandy byl tento „dům s zahradou Vysypalovský řečený“ i s druhým domem ve městě připsán roku 1755 vdově Anně Marii, synu Janu Kryštofovi Korandovi a ostatním dětem (tamtéž, str. 953-954; kniha dědictví 1753-1769, str. 174). Vdova Anna Marie Korandová i jménem dětí prodala již v lednu 1756 zahradu i s domem Dorotě Lodgmanové z Auen, a to za pouhých 400 zl. rýn. (OA Kutná Hora, AMKH, kniha práva hloušeckého 1745-1765, str. 303-305).

Paní Dorota Lodgmanová brzy po koupi domu zemřela a její majetek, mezi nějž patřilo i více domů, byl roku 1758 rozdělěn (patřičná listina byla však vyhotovena až roku 1762) mezi její děti Dorotu, Václava, Veroniku, Eleonoru a Jana a manžela Jana, přičemž hloušecký dům čp. 35 i se zahradou v kupní ceně 400 zl. připadl synu Janovi (OA Kutná Hora, AMKH, kniha dědictví 1753-1769, str. 802-822). 

Jan Logdman z Auen, tehdy fendrych při c.k. palaviciniovském regimentu infantérie, prodal dům i se zahradou roku 1765 za 350 zl. rýn. své sestře Veronice Lodgmanové z Auen, zastupované jejím poručníkem Robertem Františkem Novotným (OA, Kutná Hora, AMKH, kniha práva hloušeckého 1745-1765, str. 515-518). 

Veronika rozná Logdmanová, nyní již provdaná Rathová von Duchzin, již v roce 1767 prodala dům se zahradou za 495 zl. rýn. Vojtěchu Moravcovi, po hornicku Brusovi, a jeho ženě Dorotě (OA Kutná Hora, AMKH, kniha trhových smlv 1755-1768, str. 825-826).

Vojtěch Moravec roku 1802 postoupil svoji polovinu domu a zahrady, jakož i dalšího hloušeckého domu a dvou zahrad, manželce Dorotě (OA Kutná Hora, AMKH, kniha trhových smluv 1801-1806, str. 334-336). Vdova Dorota Moravcová pak již v roce 1806 postoupila dům čp. 35 i se zahradou v ceně 900 zl. rýn. (ovlivněné ovšem celkovým dobovým trendem) svému synu Janu Moravcovi, vymiňuje si však, že bude do své smrti v domě svobodně bydlet a hospodařit (tantéž, str. 1065-1069). 

Jan Moravec roku 1820 prodal dům se zahradou za 2000 zl. vídeň. měny „koleluckému“ mistru Josefu Svobodovi a jeho manželce Marii (OA Kutná Hora, AMKH, kniha trhových smluv 1815-1820, str. 747-748).

Vdova Marie Svobodová, nyní provdaná Mrázková zastupovaná svým manželem Josefem Janem Mrázkem, prodala roku 1833 dům se zahradou za 900 zl. konv. měny Františkovi a Barboře Jeřábkovým (OA, Kutná Hora, AMKH, kniha trhových smluv 1832-1834, str. 363-367). 

Barbora Jeřábková roku 1840 odstoupila svoji polovinu domu a zahrady svému manželu Františku Jeřábkovi (OA Kutná Hora, AMKH, kniha trhových smluv 1840-1842, str. 23ř-236), povoláním zahradníkovi (viz. SÚA, SK, sign. Ča 280). 

V roce 1948 byl dům se zahradou postoupen Anně Jeřábkové a Marii Francánové rozené Jeřábkové (Okresní soud Kutná Hora, Pozemkové knihy, knihová vložka 682).

V roce 1955 získala dům Marie Francánové rozená Jeřábková. 

Po smrti Marie Francánové dědí dům a zahradu Dagmara Kostihová rozená Francánová a Jitka Machková rozená Francánová.

V roce 2012 přechází dědictví na Jitku Machkovou rozenou Francánovou.

Dům se zahradou přechází na Simonu Málkovou rozenou Machkovou.